Hlavní hrdinka této svěží komedie, Vilemína Gruntorádová, přijde jako hospodyně z agentury Manželské štěstí udělat pořádek do moderní rodiny. Rázná žena s prořízlou pusou, která čmouhy umývá slivovicí, koberce čistí hovězí žlučí a umí uvařit pořádnou dršťkovou. Okamžitě ale vycítí, že v tomto manželství není něco v pořádku a začne dávat rozklíženou dvojici dohromady. Diana - marketingová ředitelka, Hugo – bohémský umělec na volné noze. O veškerý chod domácnosti se stará on, ona vydělává. Ale nefunguje to. S vražednou otevřeností a se slovy: „Děti moje, řeknu to upřímně, ale s taktem: Váš sexuální život nestojí za nic!“, začne Vilemína řešit manželské soužití a to s bezednou zásobou léty prověřených rad, jak krize v kuchyni a loži překonávaly naše babičky. Manželské štěstí vychází z témat oblíbeného televizního seriálu a knihy od Ivy Hüttnerové „Domácí štěstí“. Dozvíme se mimo jiné, jak si manželé mají jeden druhého vážit, jak zafunguje „sporýš lékařský“ i celer v manželském loži a další moudra k dosažení „štěstí manželského“. Pro Ivu Hüttnerovou je to po letech nová zajímavá role, která v mnohém připomíná nezapomenutelného strýce Pepina v dramatizaci Hrabalovových Postřižin v Rubínu. Od Jiřího Justa je to třetí inscenace, kterou uvádíme
„Chceš-li jako milovník obstáti, „Vyvinutého poprsí docílíte „Při těžkosti žaludku způsobené přemírou jídla, „Na chatrné nervy dobře působí Slovo autoraAť už se dívám na obrázky Ivy Hůttnerové, nebo si listuju v jejích publikacích, nebo ji slyším jen tak něco povídat, vždycky mě zahřeje, jak je mi blízký její pohled na svět, tedy na lidi. Ty dnešní i minulé. Jak nám s jakousi nostalgickou legrací, která je dnes na vymření, ukazuje, že se lidi v tom podstatném nezměnili. Přes veškeré technologické pokroky jsou stále stejně směšní, jako ti před sto lety. Ba směšnější, protože si ve své pýše, jak jsou "in", svou směšnost nepřipouštějí. V tom pohledu na minulost má Iva něco společného s cimrmany. Zkuste si ji třeba představit jako top manažerku, trendy módní návrhářku, angažovanou feministku, či politickou špičku ... Cítíte ten potenciál srandy? Když mě Míša Dolínová oslovila, zda bych pro ni a Ivu něco nevymyslel, bláhově jsem přikývl. Vzpomněl jsem si jak před mnoha lety ztělesnila Iva nezapomenutelně strýce Pepina, v dramatizaci Hrabalových Postřižin v Rubínu. Nakonec s tím bylo práce jak na katedrále, jako obvykle. Cosi jsem tedy sesmolil a nezbývá mi, než se modlit k vašim bránicím: smích náš vezdejší dejž nám dnes večer ... Jiří Just
|
produkce
